„Představuju si Pána Ježíše při svátosti smíření jako zaměstnance sběrného dvora. Ať mu tam přineseš sebevětší krámy, bere všechno a nevyhodí Tě s tím…“
O víkendu jsem se zúčastnila františkánské duchovní obnovy na Velehradě. Téma, které nás provázelo, znělo: Pokání, cesta do Božího srdce. Zamýšleli jsme se nad tím, co to pokání a obrácení vlastně znamená, do hloubky jsme zkoumali podobenství o marnotratném synu (či lépe řečeno o marnotratných synech) a nemohli jsme opominout ani svátost smíření.
Já patřím mezi ty, kteří mají se svátostí smíření občas problém. Vím, jak moc ji potřebuji, ale někdy se musím dost přemlouvat, abych k ní šla. Ale i když se mi někdy nechce, tak vnitřně vlastně hrozně chci a nakonec jdu :)
A tak až se budu za nějaký čas ke svátosti smíření zase chystat, ráda si připomenu některé myšlenky o ní, které si z duchovní obnovy odnáším, a které mi ji zase o kus přiblížily. A třeba některé zaujmou i někoho z vás :)
- „Člověk se liší od prasat jen tím, že občas zvedne hlavu a zadívá se na hvězdy.“ Když se mladší syn v podobenství staral o prasata, měl podobné starosti jako ona…díval se dolů na bláto, ve kterém se rochnila, a na žrádlo, které ale jemu nikdo nedával. Při pohledu vzhůru k nebi si uvědomil, že zhřešil proti Bohu i proti otci. Vstal a šel k svému otci. Pohled vzhůru bývá prvním krokem k novému začátku.
- „Kněží jsou takové „trubky“. Kněz slouží ve svátosti smíření jako prostředník mezi mnou a Ježíšem. Při poslední svátosti smíření se mi to opět potvrdilo. Kněz, u kterého jsem byla, mě vůbec neznal, mluvili jsme spolu poprvé v životě. A hovořil se mnou, jako by mě znal velice dobře. Zmiňoval skutečnosti, které nyní v životě řeším, a přitom jsem mu o nich nic neřekla…Opravdu byla vyslyšena má modlitba, kterou jsem k Bohu vyslala před zpovědí: „Mluv ke mně skrze tohoto kněze“.
- „Představuju si Pána Ježíše při svátosti smíření jako zaměstnance sběrného dvora. Ať mu tam přineseš sebevětší krámy, bere všechno a nevyhodí Tě s tím…“ Když půjdeš ke zpovědi, představ si, že táhneš na zádech obrovský bágl plný starých a rozbitých krámů, které Ti v životě překážejí. Ježíš neodmítne nic, použije vše. Sejme z Tebe břemeno, které tam přinášíš, a Ty odcházíš osvobozený.
- „Svátost odpuštění v nás vzbuzuje milosrdenství vůči druhým“.
Komentáře
Na starý kolena přestane mít člověk hříchy. Zbydou jen neřesti.
@JiKu Ježíš neodmítne nic, ani neřesti.
"že občas zvedne hlavu a zadívá se na hvězdy"
To je tak strašlivě otřepaná metafora. Na hvězdy se nedíváte. Díváte se na ty svítící tečky, smítka na nebeském koberci, o kterých pouze víte, že se jím říká hvězdy. Když se díváte na oblohu vidíte pouze 2D. Tmavá noční obloha jako hustá tkanina, plná dírek, přes které prosvítá věčný oheň.
Když už mermomocí tolik toužíte po hvězdách, tak hned jednu máte za rohem. Technicky to asi ještě není možné a bylo by to určitě drahé jako čert, kdyby se na Zemi simuloval děj co probíhá na Slunci. Ty plivance "energie" do ohromných výšek.
"Když půjdeš ke zpovědi, představ si, že táhneš na zádech obrovský bágl plný starých a rozbitých krámů, které Ti v životě překážejí."
Jestli takový obraz vystihuje Církev, pak je celkem jednoduché vysvětlení, proč do ní nepatřím a nikdy patřit nebudu.
Jestli máte jen jednu představu a to, že někdo staré a rozbité krámy táhne na zádech, jako kdyby to byla nějaká námaha, pak vás i Církev lituji. Vaše peklo. Stejně tak ten obraz toho jak je to "všechno" (ty krámy) v jednom báglu je komický.
@spitfire Hezký den a díky za komentář, byť je kritický...je zajímavé poznat, co si myslí i ostatní. Díky za názor. Bůh Vám žehnej! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.